zdroje informacícitovaná literaturakontakt
Hlavní strana > Různá pojetí sadismu, masochismu a sadomasochismu

Různá pojetí sadismu, masochismu a sadomasochismu

     Vznik organizací SM zaměřených jedinců odhalil, že SM interakce a fantasie o SM interakcích jsou mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo. Tuto skutečnost ještě zdůraznil rozvoj subkultury jedinců SM orientovaných v prostředí internetu. SM interakce v rámci komunit mají přitom jiný charakter, než do té doby známé soudní případy, z nichž se při posuzování SM dříve vycházelo. Tento fakt si vynutil i jiné pojetí sadomasochismu, sadismu a masochismu a s tím spojené nové definice. Přitom definic sadismu, masochismu, sadomasochismu nebo jevů pod sadomasochismus zahrnovaných existuje celá řada. Jako první uvádíme tu, která nejpřesněji vystihuje chování jedinců z SM komunit.
     Weinberg, Wiliams a Moser(7) svoji definici pojmu sadomasochismus, která shrnuje pojmy sadismus, masochismus i sadomasochismus, založili na sledování heterosexuálních i homosexuálních SM orientovaných komunit v USA. Pozorovali chování v klubech, barech, lázeňských domech, v organizacích a na večírcích.
     Sbírali rovněž informace formou rozhovoru s několika stovkami účastníků. Tito účastníci se vyznačovali tím, co autoři považují za nejrozšířenější u lidí sadomasochisticky zaměřených: četli specializované knihy a časopisy, sdružovali se v sadomasochistických organizacích, kupovali sadomasochistické pomůcky, navštěvovali specializované instituce. Sadismus jako sexuální aktivity s dobrovolně se na nich podílejícím partnerem ostře rozlišují od násilného a sexuálně násilného chování. Upozorňují na nesmyslnost označovat například partnerku setrvávající ve vztahu s alkoholikem jako masochistku.
     V definici podle Weinberga, Wiliamse a Mosera je sadomasochismus charakterizován pěti současně se vyskytujícími projevy chování:

1. Dominance a submisivita.
Dominanci autoři popisují jako projevy nadvlády, převahy jednoho partnera nad druhým. Protějškem dominance je submisivita-projevy poslušnosti partnera.
2. Hraní rolí.
Osoby zvolí konkrétní dominantní nebo konkrétní submisivní roli, například role "paní" a "otrok" nebo "učitel" a "žákyně". V rámci své role osoby přehánějí a zdůraznují určité situace a děje, které souvisí se zvolenými rolemi. Například "paní trestá provinilého otroka", "učitel kontroluje domácí úkoly žákyně".
3. Konsensualita.
Dobrovolný souhlas ke vstupu do dominantně-submisivní hry a dodržování určitých limitů, předem stanovených dohod.
4. Sexuální kontext.
Předpoklad zúčastněných jedinců, že tato činnost má sexuální význam.
5. Společné vymezení.
Přijetí společné dohody partnerů, že jejich konání je sadomasochistické.

     Heterosexuální muži a ženy i homosexuální muži a ženy vnímali zpravidla chování jako sadomasochismus pouze pokud obsahovalo všechny popsané znaky.
     Pozorované aktivity, které zahrnovaly výše uvedené rysy, byly velmi rozličné: užití specializovaných pomůcek jako postrojů, okovů, svěráků, pout, bondage (svazování-totální nebo částečné omezení pohybu partnera), bičování, naplácání, cejchování, slovní ponižování nebo jiné formy násilí v psychologické rovině, předvádění příběhů nebo fantazií, užití objektů ve smyslu fetiše (tj. objektů, které v některých jedincích vzbuzují vzrušení samy o sobě, např. kožené oblečení), užití výkalů, moči, klystýru. Avšak podle autorů tyto aktivity samy o sobě sadomasochismus netvoří. Samotné užívání koženého nebo gumového oblečení při sexuálních aktivitách nebylo vnímáno účastníky takových aktivit jako sadomasochismus. Stejně tak například užití mírné formy svazování dvojicí, která tak nevyjadřovala dominanci a submisivitu, ale obohatila svou předehru o tento prvek po inspiraci pornografickým materiálem.
     Fyzická bolest byla často v SM aktivitách zahrnutá, ale nemusela být přítomna. Bondage a ponižování, dvě nejčastější aktivity v SM, nemusely zahrnovat žádnou fyzickou bolest. Fyzické bolest rovněž nemusela být zakoušena jako erotická. Důležité bylo zdání bolesti. Nejvíce účastníků uvedlo, že mají rádi "střední" stupeň bolesti a nechtějí tento stupeň překročit ("Nesmí to zas tak bolet.")
     Ať byla bolest skutečná nebo zdánlivá, účastníci sadomasochistických aktivit ji užívali k vyjádření dominance a submisivity. Bolest vyhledávali jen v rámci pravidel a rolí v sadomasochistické činnosti, bolest např. v ordinaci u zubaře nebyla vítána.(7)
     V rámci sexuálního chování pozorovaného v klubech se často vyskytovala manipulace s genitáliemi. Avšak soulož jako taková se v rámci sledovaného chování objevovala zřídka. Dotázaní účastníci ji považovali za příliš intimní. Uváděli ale, že po návštěvě klubů a podobných zařízení soulož často následovala později v soukromí.(8)
     Rovněž snaha dosáhnout orgasmus nebo vyvolat orgasmus, například hlazením genitálu partnera, byla pozorována v rámci klubů velmi zřídka. Vyvolání orgasmu nebylo cílem sledovaného chování. Účastníci však podle svých slov pokračovali často v sexuálních aktivitách v soukromí svých domovů, kde sexuální aktivity tohoto typu užívali k dosažení orgasmu.
     Většina účastníků měla zájem o submisivní i dominantní roli7. K dispozici jsou orientační údaje o ženách a přesnější informace o mužích.
     Autoři dále zdůrazňují, že to, co jedna osoba považuje za dominanci a submisivitu, může být vnímáno druhou osobou odlišně! Například pro někoho je submisivita dostatečně vyjádřena sklopeným pohledem v přítomnosti dominantního jedince, zatímco pro jiného spíše ochotou nechat se bičovat. Někteří jedinci považují za znak dominance slovní urážení submisivního jedince nebo velmi příkré chování k němu v přítomnosti dalších členů komunity nebo na veřejnosti. Pro jiné je takové slovní ponižování znakem dominance pouze pokud se odehrává v rámci domluvených SM interakcí v soukromí a s jasným souhlasem ponižovaného.
     Lidé mohou s někým hrát dominantní roli a s někým jiným submisivní, nebo dominantní roli s jedním a submisivní s druhým pohlavím, nebo mění role, pokud mohou dostat žádoucího partnera. Například obvykle submisivní muž zaujme dominantní roli, aby mohl vstoupit do SM sexuální interakce s velmi atraktivní submisivní ženou.(7)
     Pouze malé procento párů pokračovalo ve svých rolích i v běžném každodenním životě. Takové rozšíření role podle autorů obvykle není tak intenzivní, a obvykle nemá přímý sexuální význam.
     Většina účastníků nehrála sadomasochistické role většinu svého života. Zabývali se rozličnými jinými sexuálními aktivitami, a uváděli více ne-sadomasochistického sexu než sadomasochistických aktivit.
     Pouze malá skupina lidí uvedla, že nutně potřebují sadomasochistické praktiky k sexuálnímu uspokojení.
     Hraní rolí se v SM soustřeďovalo kolem sociální fikce, že jeden partner je skutečně submisivní -ovládaný a druhý skutečně dominantní-ovládající. Některé scény se odehrávaly podle přesného předem domluveného scénáře.
     Dodržování limitů v průběhu sadomasochistických aktivit bylo zabezpečeno užíváním slova nebo gesta (tzv. "safe-word" nebo "key-word", česky "stopka"), kterým partner-partnerka sděloval v případě nutnosti protějšku, že dosáhl(a) svého limitu a nepřeje si dále pokračovat. Stanovení "safe-word" před vstupem do SM interakce mívají zahraniční SM kluby přímo ve stanovách jako podmínku jakékoliv SM aktivity v prostředí klubu. Dohodnutí a dodržování "safe-word" je rovněž základní podmínka členství v řadě komunit. Pro svoji samozřejmost někdy nebývá v klubech, spolcích a komunitách zemí s delší demokratickou tradicí užívání "safe-word" dostatečně zdůrazněno, nicméně jeho vynechání je bráno jako nemyslitelné. Jasně domluvené a zúčastněnými stranami respektované "safe-word" odlišuje sadomasochismus od týrání sexuálního partnera. Domluveným a respektovaným "safe-word" se tedy odlišují lidé provozující SM na základě dohody a souhlasu zúčastněných stran od pachatelů trestných činů. Proto nositelé sexuální variace typu sadomasochismus, kteří jsou si své sexuální variace vědomi, dbají na jeho užívání obzvláště důrazně.
     Autoři zaznamenali několik případů "posouvání hranic", kdy účastníka v určitém rozpoložení vzrušily aktivity, které do té doby označoval jako nepříjemné nebo nežádoucí. Rozlišit "posouvání hranic" jako SM sexuální praktiku od týrání partnera opět umožňuje již zmiňované "safe-word".
     Weinberg, Wiliams a Moser popsali v souvislosti se sadomasochistickými aktivitami i případ, kdy jedinec vědomě podstoupil jako "důkaz lásky"praktiky, které vnímal jako krajně nepříjemné stavy. Je však sporné, zda tato praxe ještě spadá do sadomasochismu či do kategorie týrání sexuálního partnera. Pro jedince, který takto "důkaz lásky" podává, už se totiž nejedná o příjemnou sexuálně vzrušující aktivitu. Rovněž je porušena podmínka konsensuality, pokud někdo po dotyčném takové "důkazy" vyžaduje nebo pokud vzbuzuje zdání, že by je uvítal.
     Starší definice vymezovala sadomasochismus podobně podle 1) vztahu dominance a submisivity 2) vyvolání bolesti, která je oběma partnery vnímána jako příjemná 3) hraní rolí nebo užití fantasie jedním či oběma partnery 4) záměrného ponížení partnerem 5) fetišistickými prvky (šaty, nástroji a pomůckami, prostředím scény) 6) přítomností jedné nebo více rituálních aktivit (svazování, bičování).(9)

     Sadomasochismus byl definován rovněž jako výměna erotizované citové, rozumové a fyzické bolesti.(10) Ale tato definice byla následně upravena. Sadomasochismus spojuje dva související fenomény, dominanci (nadvládu, převahu) a submisivitu (podřízení se, podrobení se). Proto byl charakterizován jako erotické vnímání nadvlády a podřizování se a jako jakési rozdělení moci (tzv. "power exchange"). Podstata tohoto rozdělení moci mezi ovládající "všemocnou" a podrobenou "bezmocnou" osobu může být dána jen důležitostí takové fantasie pro tyto osoby, tedy nikoliv potřebou cítit bolest. Proto by sadomasochismus neměl být definován z hlediska bolesti, která může být jen symbolická.(11)

     Pojmy S/M (sadismus/masochismus), D/S (dominance/submisivita) a B/D (bondage-svazování /discipline-poslušnost)(12) jsou užívány v současném prostředí českých SM komunit tak, že u S/M je zdůrazňován prvek bolestivých praktik a nikoliv podřízení se, pro D/S je podstatné rozdílné hierarchické postavení účastníků a nikoliv bolest, u B/D jsou nejvýraznější různé formy výcviku a svazování.
Lidé se sexuální variací typu sadismus, masochismus, sadomasochismus vnímají pojem D/S jako širší než S/M. Pojmy S/M, D/S, B/D se mohou navzájem překrývat.(12) Zmiňované pojmy bývají shrnuty do termínu BDSM. Příliš striktní definice totiž nepostihují celou šíři preferencí nositele v rámci jeho sexuální variace a fakt, že se tyto preference v rámci variace mohou měnit.(6)

     V české sexuologii je užíván pojem partnerský sadomasochismus, který se blíží první uvedené definici. U partnerského sadomasochismu se potřeby partnerů vzájemně doplňují, odehrávají se za vzájemného souhlasu a bez pocitů studu či viny. Je uváděn jako nejčastější forma sadomasochistických aktivit heterosexuálů i homosexuálů.(1)

     Velká část českých sexuologů se přiklání k esencionalistickému pojetí sexuálních variací. Toto pojetí se zdůrazňuje atypickou sexuální motivaci a nepřipouští plynulý přechod mezi sexuální variací a normou. Podle definic na něm postavených je u sadismu vzrušení dosahováno především dominancí, totální kontrolou objektu. Sadista je vzrušován fyzickým a duševním utrpením oběti a pocitem, že oběť je plně v jeho moci. U masochismu je vzrušení dosahováno totálním odevzdáním se partnerovi, vlastním ponížením či utrpením. Sadomasochismem je označen označuje společný výskyt sadismu a masochismu, tj. že se jedinec v některých případech může chovat sadisticky, v jiných masochisticky nebo mění roli i během jedné sexuální interakce.(1) To znamená, že. například obsahem SM scénky či jiné SM interakce je změna pozic v hierachickém postavení účastníků či se jedinec v rámci scénky chová k některým osobám dominantně a k jiným submisivně.
Tyto definice sadismu, masochismu a sadomasochismu samy o sobě mohou navodit mylný a zavádějící dojem, že takové jednání vždy nutně zahrnuje utrpení druhých nebo samotného nositele variace.
     Naproti tomu pojetí sadomasochismu autorů Weinberga, Wiliamse a Mosera(7), uvedené v této kapitole jako první, vystihuje chování v rámci komunit a nevytrhává je ze souvislosti se sociálním prostředím. Rovněž umožňuje jasně a jednoduše odlišit sadomasochismus jako výraz určitého sexuálního zaměření od trestných činů páchaných na základě tohoto zaměření nebo na základech úplně jiných, se sexualitou nijak nesouvisejících. Taková definice je nesmírně důležitá pro jedince se sexuální variací, kteří si svoji potřebu uvědomují a hledají způsob, jak ji realizovat společensky nezávadným způsobem tak, aby neublížili druhým nebo sami sobě či aby si nenechali ublížit.

     V české sexuologii se můžeme setkat s dalšími termíny k popisu tohoto chování, které se navzájem překrývají. Definice partnerského sadomasochismu byla uvedena výše. Sadismus pseudopedagogický je typický důrazem na poslušnost a disciplínu. Shoduje se tedy s "BD", "B/D", "B D", tj. termínem "bondage-discipline" užívaným frekventovaně v komunitách. U sadismu fetišistického se erotická fascinace týká jen rekvizit, které nějak souvisejí s násilím. Ideatorní sadismus je takový, u nějž si nositel sexuální variace SM interakce pouze představuje, tedy má sadistické sexuální fantasie. (1)
     Od pojmu sadismus je důrazně odlišován pojem "agresivní sadismus". Nositel této sexuální variace potřebuje pro vzrušení sexuální objekt znehybnit před stykem, během něho či místo styku jej učinit nehybným, a to proti vůli tohoto objektu. Je označován jako agresivní sadista či predátorský sadista, protože se jeho chování spíše než námluvám a navázání sexuálního styku s partnerem podobá ulovení kořisti. Do této skupiny jsou řazeni i "žiletkáři", kteří rozřezávají v tlačenicích svrchní oděv ženám žiletkou nebo břitvou a saliromani, kteří potřísňují šaty anonymních žen nebo jejich sochy či obrazy kyselinou nebo lepidlem. Je sem řazena i většina sexuálních vrahů. V této souvislosti je zmiňován pojem nekrofilní sadismus, který zahrnuje manipulaci s tělem oběti.(1)
     I člověk se sexuální variací typu agresivní sadismus může žít kvalitní život, aniž by někomu ublížil. Záleží však velice na tom, zda svoji variaci včas rozpozná a daleko více než u jiných variací záleží na tom, zda včas vyhledá pomoc sexuologa. Se vzrůstající mírou agresivity může být nad jeho síly zvládnout tuto sexuální variaci bez pomoci. Přestože návštěva sexuologa, obzvláště ta první, nemusí být zrovna vnímána jako příjemná záležitost, je stále lepším řešením než život s následky a vědomím, že se některým věcem zabránit dalo.
     Jeden z modelů, jimiž se vysvětlují sexuální variace, je model poruch dvoření. Je dobře známý mezi českými sexuology a u mnohých z nich je na něm založeno vnímání sexuálních variací. Model říká, že existují čtyři fáze dvoření neboli námluv: nejprve si vyhlédneme partnera, pak se ho ještě nějakou dobu nedotýkáme (usmíváme se na něj, mluvíme s ním), teprve po této fázi se ho začneme dotýkat (objímat, hladit, líbat) a nakonec máme s partnerem sexuální styk. Porucha dvoření by pak znamenala, že například voayer (člověk, kterého vzrušuje pozorovat anonymní sexuální protějšky) nějakým způsobem ustrnul na první fázi, jako by stále vyhledával sexuálního partnera a například agresivní sadista přikračuje rovnou ke čtvrté fázi-znehybňuje sexuální protějšek a pokouší se o styk. Sexuální variace jsou tedy charakterizovány nepřítomností některé ze čtyř fází dvoření v chování jedince. (1)
     Pro řadu sexuálních variací je typické, že sexuální chování nositele variace bývá směrováno výhradně vůči anonymní, neznámé osobě. Tato podmínka anonymity bývá považována za důležitý rozlišovací znak mezi sexuální variací a normálním sexuálním chováním.(1)
     Sexuální chování SM orientovaných jedinců tak, jak je zaznamenali například autoři Weinberg, Wiliams a Moser(7), však nenasvědčuje tomu, že by některá fáze dvoření chyběla nebo by členové komunit směřovali své sexuální chování vůči anonymním osobám.
Rovněž naprostá většina SM orientovaných jedinců z českých komunit vykazuje všechny fáze dvoření a ani zde není naplněna podmínka anonymity.
     Za normální sexuální chování jsou považovány takové konsensuální (souhlasné) sexuální aktivity, které se odehrávají mezi psychosexuálně a somatosexuálně dostatečně zralými a pokrevně v přímé linii nespřízněnými partnery a které nevedou k jejich psychickému nebo tělesnému poškození. (1) Část sexuologů díky tomu považuje poškození těla při některých praktikách SM orientovaných jedinců jako dostatečný důvod řadit toto chování mezi sexuální variace. Poškozením se rozumí propíchnutí, modřiny atd., jejichž způsobování považují jedinci se SM variacemi v určité fázi vzrušení za příjemné. Faktem je, že značná část sexuálních praktik jedinců SM orientovaných, kteří se za takto orientované sami označují, je v oblasti působení nebo přijímání bolesti posunuta spíše do symbolické roviny(7). Důležitější než bolest sama je pro ně hrozba bolestí, která vyvolává zdání, že jsou přinuceni se podřídit.


Doporučená literatura
  • Houlberg R. The Magazine of a Sadomasochistic Club: The Tie that Binds. Journal of Homosexuality 21(1/2):167-83.
  • Moser C. A Glossary of Terms Used by Sexual Minorities . San Francisco Medicine Magazine http://www.smfs.org/smf/smf1198f.htm
  • Moser C. Lust, Lack of Desire, and Paraphilias: Some Thoughts and Possible Connections. Journal of Sex & Marital Therapy 1992;18(1):65-9.
  • Moser C. S/M (Sadomasochistic) Interactions in Semi-Public Settings. Journal of Homosexuality 1998;36(2):19-29.
  • Sandnabba NK, Santtila P, Nordling N. Sexual Behavior and Social Adaptation Among Sadomasochistically-Oriented Males. Journal of Sex Research 1999 Aug;36(3):273-82.
  • Santtila P, Sandnabba NK, Alison L. Investigation tne Underlying Structure in Sadomasochistically Oriented Behavior . Archieves of Sexual Behavior 2002;31(2):185-96.
  • Scott GG. Erotic Power: An Exploration of Dominance and Submission. New York: Citadel Press, 1991.
  • Weinberg MS, Wiliams CJ, Moser Ch. The Social Constituents of Sadomasochism. Social Problems 1984 Apr;31(4).
  • Weinberg T. Research in Sadomasochism: A Review of Sociological and Social Psychological Literature. Annuar Review of Sex Research 1994;V:257-79.
  • Weinberg TS. Sadism and Masochism: Sociological Perspectives. Bulleti of the American Academy of Psychiatry an the Law 1978;4(3):284-94.
  • Weinberg TS. Sadomasochism Clifton D. Bryant (ed) The Encyclopedia of Criminalogy and Devint Behavior, vol 4., Sexual Deviance (Gilbert Geis, volume editor) . 2000.
  • Weinberg TS. Sadomasochistic Subculture Clifton D. Bryant (ed) The Encyclopedia of Criminalogy and Devint Behavior, vol 4., Sexual Deviance (Gilbert Geis, volume editor) . Philadelphia: Taylor a Franeis, Inc., 2000.
  • Weinberg TS, Falk G. The Social-Organization of Sadism and Masochism. Deviant Behavior 1980;1(3-4):379-93.
  • Weiss P. Sexuální deviace. Praha: Portál,s.r.o., 2002.
zdroje informacícitovaná literaturakontakt© 2003 En.k